Nejlepším
receptem na zotavení se z jetlagu je pohyb na slunci a čerstvém
vzduchu. Jelikož nejblíže slunci a na nejčerstvějším vzduchu
je člověk v horách, druhý den mého australského pobytu jsem se
s Kimem vydal do Blue Mountains. Tahle oblast, která leží asi
100 kilometrů západně od Sydney, údajně dostala jméno podle jemného
namodralého oparu, který se při pohledu z dálky jakoby vznáší nad
všudypřítomnými eukalypty (gum trees).
Musím se
přiznat, že ničeho takového jsem si tam nevšiml, ale jinak na
mne tamní
nádherná krajina udělala opravdu silný dojem.
úterý 21. května 2013
sobota 11. května 2013
Jak jsem (ne)potkal klokany II.: Sydney
První věc, která mě
čekala po příletu do Sydney, byla celní prohlídka. Můj průvodce
Lonely Planet mě varoval před velmi přísnými podmínkami
karantény – do Austrálie se nesmí dovážet žádné živočišné
produkty ani čerstvé jídlo a vše se prý opravdu kontroluje.
Trochu jsem váhal, jestli si můžu nechat ještě ve Francii
nakoupené sušenky – nakonec jsem je ale na pátý kontinent
propašoval. Na letišti jsem si ještě ve stánku Vodafonu koupil
předplacenou kartu s dostatečně velkým kreditem na volání a
internet. Měl jsem dost problémů ji zaktivovat, ale asi po
půlhodině se to s pomocí prodavače podařilo a mohl jsem vyrazit
do centra. Během přestávky v Soulu jsem si stihl nastudovat pár
cestovatelských tipů, a tak jsem si místo poněkud předražené
jízdenky na vlak koupil týdenní jízdenku na místní dopravu
MyMulti1 a vydal se hledat autobus číslo 400 ve směru Bondi
Junction.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)