Když
se nějakého Australana zeptáte na Melbourne, nejspíš se nevyhne
obvyklé frázi, že je to nejevropštější město pátého
kontinentu. Přesně jako kamarádka Alice ze Sydney, které jsem
volal z melbournské botanické zahrady. „Tak co, tak co, působí
na tebe evropsky?“ ptala se hned australsky. Evropštější než
Sydney určitě je, ale pořád mi přišlo daleko bližší Americe
než Evropě. Možná trochu jako severozápad USA. Jestli mi Sydney
připomínalo San Francisco (dost možná hlavně kvůli tomu, že
obě města mají jako jednu ze svých ikon velký most přes
zátoku), tak Melbourne by se s trochou fantazie dalo přirovnat k
Portlandu (i přes rozdílnou velikost a
složení obyvatelstva). Evropskost
Melbourne nespočívá ani tak v architektuře, která tu je na
rozdíl od starobylé Evropy veskrze moderní, ale spíše ve stylu
života.
neděle 27. prosince 2015
neděle 15. listopadu 2015
Jak jsem (ne)potkal klokany V.: Cairns a okolí
Cairns
je prostě party town. A tomu odpovídalo i první přivítání. Před
šestou hodinou ráno nás řidič autobusu Greyhound Express vzbudil
na plné pecky puštěnou muzikou. Noční cesta z Townsville mi
přinesla jen asi pět a půl hodiny nekvalitního spánku, takže
jsem se cítil spíš jako po party než před party. Ale to byl jen
přechodný stav. Autobus nás dovezl prakticky až na místní
přímořskou promenádu, brzký ranní vzduch byl krásně svěží. Mezi
exotickými dřevinami ještě poletovali noční netopýři, ale město se už pomalu
probouzelo. Takže i přes silnou nedospalost ve mně převažovaly příjemné
pocity a těšení se na příští čtyři dny na severu Austrálie.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)